Projekt 670
| Projekt 670 / třída Charlie | |
|---|---|
 Ponorka třídy Charlie I | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Sovětské námořnictvo Ruské námořnictvo Indické námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 17 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Projekt 651 / Juliett |
| Nástupce | Projekt 661 / Papa |
| Technické údaje Projekt 670A / Charlie I | |
| Výtlak | 3574 t (na hladině) 4980 t (pod hladinou) |
| Délka | 94,3 m |
| Šířka | 9,9 m |
| Ponor | 7,5 m |
| Pohon | 1 reaktor, 2 turbíny |
| Rychlost | 12 uzlů (na hladině) 26 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 100 |
| Výzbroj | 4× 533mm torpédomet 2× 406mm torpédomet 8× P-70 Ametist |
| Technické údaje Projekt 670M / Charlie II | |
| Výtlak | 4372 t (na hladině) 5500 t (pod hladinou) |
| Délka | 104,9 m |
| Šířka | 9,9 m |
| Ponor | 7,8 m |
| Pohon | 2 reaktory, 1 turbína |
| Rychlost | 15 uzlů (na hladině) 24 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 98 |
| Výzbroj | 4× 533mm torpédomet 2× 406mm torpédomet 8× P-120 Malachit |
Projekt 670 (v kódu NATO třída Charlie) byla třída ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Jednalo se o nosiče protilodních střel, určené zejména k napadání hladinových lodí, především těch letadlových. Jako první sovětské ponorky mohly své střely odpalovat pod hladinou.[1] Všech 17 postavených ponorek již bylo vyřazeno ze služby.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]
Celkem bylo ve dvou skupinách postaveno 17 ponorek této třídy. Všechny postavila loděnice v Gorkém. Ponorky první verze Projekt 670A Skat (Charlie I) byly do služby zařazeny v letech 1967–1973 v počtu 11 kusů. Na první sérii navázalo šest ponorek Projektu 670M Čajka (Charlie II) nesoucích modernější protilodní střely. Do služby byly zařazeny v letech 19673–1982. Všechny byly vyřazeny do poloviny 90. let.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Oproti třídě Echo měly tyto ponorky mnohem elegantněji tvarovaný trup. Jejich hlavní zbraň, v podobě protilodních střel, se přitom přesunula do přídě, odkud byly střely vypouštěny přímo z šachet v trupu ponorek. Novinkou byla také schopnost ponorek vypouštět tyto střely při plavbě pod hladinou. Ponorky verze Charlie I byly vyzbrojeny osmi protilodními střelami typu P-70 Ametist (v kódu NATO SS-N-7 Starbright) s dosahem cca 60 km. Pozdější verze Charlie II nesla stejný počet modernějších střel P-120 Malachit (v kódu NATO SS-N-9 Siren) s dosahem cca 120 km. Ponorky rovněž měly čtyři 533mm torpédomety pro klasická torpéda a dva 406mm torpédomety pro torpéda s akustickým samonavedením. Podle odhadů ponorky nesly celkem 12 torpéd či řízených střel RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish).
Pohonný systém tvořil jeden vodou chlazený reaktor VM-4 a dvě turbíny, roztáčející jeden pětilistý lodní šroub. Nejvyšší rychlost byla 12 uzlů na hladině a 26 uzlů pod hladinou, u verze Charlie II to bylo 15 uzlů na hladině a 24 uzlů pod hladinou.
Zahraniční uživatelé
[editovat | editovat zdroj]V letech 1988–1991 byla ponorka K-43 verze Charlie I zapůjčena Indii, kde sloužila jako INS Čakra (S71). Indické námořnictvo má stále zájem o získání ponorek s jaderným pohonem.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Project 670 Skat / Charlie I, Project 670M Chayka / Charlie II [online]. Globalsecurity.org [cit. 2011-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 670 na Wikimedia Commons - Nuclear-powered cruise missile submarine - Project 670 Skat [online]. russianships.info [cit. 2015-05-27]. Dostupné online. (anglicky)
- Nuclear-powered cruise missile submarines - Project 670M [online]. russianships.info [cit. 2015-05-27]. Dostupné online. (anglicky)
